Foto: David Sedlecký cc-by-sa
Václav Klaus ✓
O osobnosti
Václav Klaus (nar. 1941) je český ekonom a politik, druhý prezident České republiky (2003–2013). Jako ministr financí po roce 1989 a později předseda vlády (1992–1998) stál u zrodu samostatné ČR. Předsedou ODS byl v letech 1991–2002. Po ukončení prezidentského mandátu založil Institut Václava Klause, kde dodnes aktivně působí jako přednášející a autor. Publikoval více než 50 knih, je nositelem desítek mezinárodních ocenění a čestných doktorátů z univerzit celého světa.
Kdo je Václav Klaus?
prof. Ing. Václav Klaus, CSc., dr. h. c. mult. se narodil na pražských Vinohradech 19. června 1941. V prostředí Tylova náměstí a jeho okolí prožil i své dětství a mládí. Vysokoškolské vzdělání získal na Vysoké škole ekonomické (obor ekonomika zahraničního obchodu, rok absolvování 1963) a ekonomie se stala jeho oborem na celý život. Relativního uvolnění poměrů v tehdejším Československu využil k příležitosti studovat v Itálii (1966) a v USA na Cornell University (1969). Jako vědecký pracovník Ekonomického ústavu ČSAV absolvoval vědeckou aspiranturu a v roce 1968 dosáhl hodnosti kandidáta ekonomických věd.
V roce 1970 byl v rámci tehdejších čistek z Akademie věd vyhozen a z politických důvodů na dlouhá léta pracoval na podřadných místech ve Státní bance československé. Odtud se koncem roku 1987 vrátil k akademické činnosti do Prognostického ústavu ČSAV. Do roku 1989 nikdy nebyl členem žádné politické strany a nikdy o to neusiloval.
Ihned po 17. listopadu 1989 vstoupil do politiky, ale kontakt se světem ekonomické vědy neztratil. Dále příležitostně přednášel i publikoval a v roce 1991 se na Univerzitě Karlově habilitoval jako docent v oboru ekonomie. V roce 1995 byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Politickou dráhu nastoupil v prosinci 1989, kdy se stal federálním ministrem financí. V říjnu roku 1991 byl navíc jmenován místopředsedou vlády ČSFR. Na konci roku 1990 se stal předsedou tehdy nejsilnějšího politického subjektu – Občanského fóra. Po jeho zániku v dubnu roku 1991 spoluzaložil Občanskou demokratickou stranu, jejímž předsedou byl od počátku až do prosince roku 2002.
S touto stranou vyhrál v červnu roku 1992 parlamentní volby a stal se předsedou vlády České republiky. V této roli se podílel na klidném rozdělení československé federace a vzniku samostatné ČR k 1. lednu 1993. V roce 1996 ve volbách do Poslanecké sněmovny tuto funkci obhájil. Po rozpadu vládní koalice podal v listopadu 1997 demisi. Po předčasných volbách v roce 1998 se stal na čtyřleté volební období předsedou Poslanecké sněmovny.
Dne 28. února 2003 byl Parlamentem ČR zvolen prezidentem České republiky na pětileté funkční období. Tento mandát mu byl prodloužen dne 15. února 2008 znovuzvolením pro druhé funkční období, které ukončil 7. března 2013.
Období po prezidentství
Po ukončení svého působení ve funkci prezidenta České republiky v březnu roku 2013 přesídlil na barokní zámeček v pražské Hanspaulce do nově vybudovaného Institutu Václava Klause. Institut, který byl založen již v roce 2012 přeměnou dřívějšího Centra pro ekonomiku a politiku (CEP z roku 1998), je koncipován jako liberálně-konzervativní think tank s vlastní výzkumnou a studijní činností, semináři, konferencemi a dalšími akcemi a programy pro odbornou i širokou veřejnost. Jeho ředitelem je dlouholetý Klausův spolupracovník Jiří Weigl.
Institut Václava Klause pokračuje v aktivní činnosti a v listopadu 2024 obdržel prestižní Cenu za svobodu projevu, kterou uděluje Společnost pro obranu svobody projevu institucím a jednotlivcům, kteří se dlouhodobě staví na podporu svobody slova a proti snahám o její omezování.
Václav Klaus i po odchodu z politiky zůstává veřejně aktivní. Pravidelně přednáší na konferencích v zahraničí i doma, účastní se seminářů a diskusí, poskytuje rozhovory médiím a intenzivně publikuje. V posledních letech vydal desítky nových knih a publikací, mezi nejnovější patří „Volby 2025: Po čtyřech letech Fialovy vlády" (2025), „Od Beneše po Ukrajinu: 80 let od konce 2. světové války" (2025), „Trumpova druhá šance" (2025), „30 let polemiky o Evropě" (2024), „35 let od listopadu 1989" (2024) a řada dalších titulů k aktuálním společenským, politickým a ekonomickým otázkám.
Osobní život
Václav Klaus je ženatý s ekonomkou Livií Klausovou, se kterou má dva syny a sedm vnoučat. Syn Václav (*1969) je pedagog a politik, který v roce 2017 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ODS. V roce 2019 byl ze strany vyloučen a následně založil politické hnutí Trikolóra, jehož předsedou byl do března 2021, kdy z osobních důvodů oznámil odchod z aktivní politiky. Syn Jan (*1974) působí ve společnosti ČEZ, a.s. jako ředitel útvaru centrální controlling.
V mládí byl dlouhá léta vrcholovým sportovcem, hrál košíkovou a odbíjenou na ligové úrovni. Dodnes rád lyžuje a hraje tenis. Ve volném čase čte beletrii a poslouchá hudbu, zvláště jazz.
Publikační a vědecká činnost
Václav Klaus publikoval od roku 1965 práce zaměřené na problematiku makroekonomie, ekonomické rovnováhy, monetární politiky, inflace, komparace ekonomických systémů a dějin ekonomických teorií. V posledních letech vydal řadu publikací pojednávajících o ekonomické reformě a hospodářské politice v transformačním období, o evropské integraci, klimatických změnách, migrační krizi a dalších aktuálních tématech.
Celkem publikoval více než 50 knih s tématy obecně společenskými, politickými a ekonomickými. Velký počet z nich byl přeložen do různých světových jazyků a vydán v zahraničí. Pronesl stovky přednášek na významných univerzitách, vědeckých ústavech a na konferencích v mnoha zemích světa.
Je nositelem mnoha mezinárodních cen a více než 45 čestných doktorátů z univerzit z celého světa, včetně prestižních institucí jako Waseda University v Tokiu, Universidad del Pacífico v Limě, Moskevské státní univerzity a dalších. Mezi jeho významná ocenění patří mimo jiné Cena Juliana Simona (2008), Mezinárodní cena Nadace Friedricha Augusta von Hayeka (2009), Cena Jegora Gaidara (2014), European Freedom Award (2016) a řada dalších. Je také nositelem řady zahraničních státních vyznamenání.
V roce 1970 byl v rámci tehdejších čistek z Akademie věd vyhozen a z politických důvodů na dlouhá léta pracoval na podřadných místech ve Státní bance československé. Odtud se koncem roku 1987 vrátil k akademické činnosti do Prognostického ústavu ČSAV. Do roku 1989 nikdy nebyl členem žádné politické strany a nikdy o to neusiloval.
Ihned po 17. listopadu 1989 vstoupil do politiky, ale kontakt se světem ekonomické vědy neztratil. Dále příležitostně přednášel i publikoval a v roce 1991 se na Univerzitě Karlově habilitoval jako docent v oboru ekonomie. V roce 1995 byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Politickou dráhu nastoupil v prosinci 1989, kdy se stal federálním ministrem financí. V říjnu roku 1991 byl navíc jmenován místopředsedou vlády ČSFR. Na konci roku 1990 se stal předsedou tehdy nejsilnějšího politického subjektu – Občanského fóra. Po jeho zániku v dubnu roku 1991 spoluzaložil Občanskou demokratickou stranu, jejímž předsedou byl od počátku až do prosince roku 2002.
S touto stranou vyhrál v červnu roku 1992 parlamentní volby a stal se předsedou vlády České republiky. V této roli se podílel na klidném rozdělení československé federace a vzniku samostatné ČR k 1. lednu 1993. V roce 1996 ve volbách do Poslanecké sněmovny tuto funkci obhájil. Po rozpadu vládní koalice podal v listopadu 1997 demisi. Po předčasných volbách v roce 1998 se stal na čtyřleté volební období předsedou Poslanecké sněmovny.
Dne 28. února 2003 byl Parlamentem ČR zvolen prezidentem České republiky na pětileté funkční období. Tento mandát mu byl prodloužen dne 15. února 2008 znovuzvolením pro druhé funkční období, které ukončil 7. března 2013.
Období po prezidentství
Po ukončení svého působení ve funkci prezidenta České republiky v březnu roku 2013 přesídlil na barokní zámeček v pražské Hanspaulce do nově vybudovaného Institutu Václava Klause. Institut, který byl založen již v roce 2012 přeměnou dřívějšího Centra pro ekonomiku a politiku (CEP z roku 1998), je koncipován jako liberálně-konzervativní think tank s vlastní výzkumnou a studijní činností, semináři, konferencemi a dalšími akcemi a programy pro odbornou i širokou veřejnost. Jeho ředitelem je dlouholetý Klausův spolupracovník Jiří Weigl.
Institut Václava Klause pokračuje v aktivní činnosti a v listopadu 2024 obdržel prestižní Cenu za svobodu projevu, kterou uděluje Společnost pro obranu svobody projevu institucím a jednotlivcům, kteří se dlouhodobě staví na podporu svobody slova a proti snahám o její omezování.
Václav Klaus i po odchodu z politiky zůstává veřejně aktivní. Pravidelně přednáší na konferencích v zahraničí i doma, účastní se seminářů a diskusí, poskytuje rozhovory médiím a intenzivně publikuje. V posledních letech vydal desítky nových knih a publikací, mezi nejnovější patří „Volby 2025: Po čtyřech letech Fialovy vlády" (2025), „Od Beneše po Ukrajinu: 80 let od konce 2. světové války" (2025), „Trumpova druhá šance" (2025), „30 let polemiky o Evropě" (2024), „35 let od listopadu 1989" (2024) a řada dalších titulů k aktuálním společenským, politickým a ekonomickým otázkám.
Osobní život
Václav Klaus je ženatý s ekonomkou Livií Klausovou, se kterou má dva syny a sedm vnoučat. Syn Václav (*1969) je pedagog a politik, který v roce 2017 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ODS. V roce 2019 byl ze strany vyloučen a následně založil politické hnutí Trikolóra, jehož předsedou byl do března 2021, kdy z osobních důvodů oznámil odchod z aktivní politiky. Syn Jan (*1974) působí ve společnosti ČEZ, a.s. jako ředitel útvaru centrální controlling.
V mládí byl dlouhá léta vrcholovým sportovcem, hrál košíkovou a odbíjenou na ligové úrovni. Dodnes rád lyžuje a hraje tenis. Ve volném čase čte beletrii a poslouchá hudbu, zvláště jazz.
Publikační a vědecká činnost
Václav Klaus publikoval od roku 1965 práce zaměřené na problematiku makroekonomie, ekonomické rovnováhy, monetární politiky, inflace, komparace ekonomických systémů a dějin ekonomických teorií. V posledních letech vydal řadu publikací pojednávajících o ekonomické reformě a hospodářské politice v transformačním období, o evropské integraci, klimatických změnách, migrační krizi a dalších aktuálních tématech.
Celkem publikoval více než 50 knih s tématy obecně společenskými, politickými a ekonomickými. Velký počet z nich byl přeložen do různých světových jazyků a vydán v zahraničí. Pronesl stovky přednášek na významných univerzitách, vědeckých ústavech a na konferencích v mnoha zemích světa.
Je nositelem mnoha mezinárodních cen a více než 45 čestných doktorátů z univerzit z celého světa, včetně prestižních institucí jako Waseda University v Tokiu, Universidad del Pacífico v Limě, Moskevské státní univerzity a dalších. Mezi jeho významná ocenění patří mimo jiné Cena Juliana Simona (2008), Mezinárodní cena Nadace Friedricha Augusta von Hayeka (2009), Cena Jegora Gaidara (2014), European Freedom Award (2016) a řada dalších. Je také nositelem řady zahraničních státních vyznamenání.
My si s manželem cestu na Letnou platili sami,jako ostatně všichni demonstrujicí.A moc rádi.
Až se budou připomínat zpackané privatizace,přijedeme opět.
CHOĎ KANÁLAMA ty gaunere..