Miloš Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně. Jeho otec Josef byl poštovní úředník a matka Marie učitelka. Rodiče se krátce po jeho narození rozvedli, takže vyrůstal pouze s matkou a babičkou.

Vzdělání a období před rokem 1989

V letech 1950–1959 absolvoval základní devítiletou školu v Kolíně. V letech 1959–1963 vystudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Za referát o T. G. Masarykovi, ve kterém oslavoval Čapkovu zakázanou knihu Hovory s T. G. Masarykem, mu bylo zakázáno pokračování ve studiu na vysoké škole.
V letech 1963–1967 pracoval ve strojírnách Tatra Kolín. Od roku 1965 mu bylo umožněno alespoň dálkové studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor národohospodářské plánování. V roce 1967 přešel na denní studium téže školy.
V roce 1968 vstoupil do Komunistické strany Československa. V roce 1969 promoval s červeným diplomem s diplomovou prací na téma prognostiky (s názvem Futurologie a budoucnost). Téhož roku začal vyučovat tento obor na Vysoké škole ekonomické v Praze.
V roce 1970 byl vyloučen z Komunistické strany Československa pro nesouhlas se sovětskou okupací a počínající normalizací.
V letech 1970–1971 byl bez trvalého pracovního poměru, živil se příležitostnými studiemi pod cizím jménem. V roce 1971 nastoupil do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybudoval oddělení komplexního modelování označované jako „Slušovice výzkumu".
V roce 1984 bylo na pokyn ÚV KSČ oddělení komplexního modelování zrušeno za údajně protistranický sborník „Metodologické problémy společenskovědního výzkumu" a byl opět propuštěn ze zaměstnání. Téhož roku nastoupil do zemědělského podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů.
V roce 1986 se stal členem Světové prognostické společnosti (World Futures Research Society).
V září 1989 byl potřetí propuštěn z práce za článek „Prognostika a přestavba" publikovaný v Technickém magazínu.

Politická kariéra po roce 1989

Účastnil se demonstrace 17. listopadu 1989 na Národní třídě, koncem listopadu a počátkem prosince vystupoval na demonstracích na Letné, na besedách v divadlech a vysokých školách.
V lednu 1990 byl zaměstnán v Prognostickém ústavu ČSAV. Koncem ledna 1990 byl za Občanské fórum kooptován do Federálního shromáždění.
V červnu 1990 byl znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění za OF, stal se předsedou rozpočtového výboru a členem předsednictva Federálního shromáždění.
Ve volbách v roce 1992 kandidoval za Českou stranu sociálně demokratickou, kam přešel po rozpadu Občanského fóra, a byl znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění.
V únoru 1993 byl zvolen předsedou ČSSD. Tato strana, která ve volbách v roce 1992 získala 7 % voličských hlasů, získala ve volbách 1996 již 27 % a ve volbách v roce 1998 dokonce 32 % hlasů voličů. Do funkce předsedy ČSSD byl znovu zvolen v letech 1995, 1997 a 1999. V roce 2001 již nepřijal kandidaturu na funkci předsedy ČSSD se zdůvodněním, že splnil svůj úkol tím, že přispěl k tomu, že se sociální demokracie stala nejsilnější politickou stranou v České republice.
V letech 1996–1998 byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V této funkci se snažil o rovnoprávnou spolupráci všech parlamentních stran, samozřejmě včetně dvou nejsilnějších.
V roce 1998 byl jmenován předsedou vlády České republiky. Tato vláda přejímala zemi v době hospodářské krize, projevující se poklesem hrubého domácího produktu a reálných mezd. Do roku 2002 se podařilo zemi z této krize vyvést, zvýšil se ekonomický výkon i životní úroveň, zčtyřnásobil se příliv přímých zahraničních investic, inflace klesla z 10 % na 3 %, byla profesionalizována armáda, provedena reforma veřejné správy a privatizován bankovní sektor. V letech 2000–2002 přitom vláda postupně snižovala deficit státního rozpočtu, který v roce 2002 dosáhl hodnoty 46 miliard korun.
V roce 2002 odmítl znovu kandidovat na předsedu vlády se zdůvodněním, že splnil svůj úkol – vyvedení země z ekonomické krize.

Prezidentské volby a prezidentství

Na podzim 2002 členové a příznivci sociální demokracie ve dvou oddělených referendech vyzvali Miloše Zemana, aby kandidoval do funkce prezidenta České republiky.
V roce 2003 nebyl zvolen prezidentem České republiky vzhledem k tomu, že proti němu hlasovalo 27 poslanců ČSSD, což mu nikdy nezapomněl.
Od roku 2003 žil jako starobní důchodce trvale ve dvou obytných místnostech staré tvrze na Vysočině.
V roce 2005 vydal knihu „Jak jsem se mýlil v politice", která se s počtem 135 000 prodaných výtisků stala nejúspěšnější z jeho knih a byla vyhlášena bestsellerem roku.
V roce 2006 aktivně podporoval sociální demokracii ve volební kampani, ale odmítl nabídku tehdejšího předsedy Jiřího Paroubka, aby znovu za ČSSD kandidoval na funkci prezidenta republiky s poukazem na své zkušenosti z prezidentské volby v roce 2003.
V březnu 2007 vystoupil ze sociální demokracie pro nesouhlas s politikou předsedy ČSSD Jiřího Paroubka.
V prosinci 2009 založil Stranu Práv Občanů a na březnovém sjezdu 2010 byl zvolen jejím předsedou. Ve volbách v květnu 2010 získala tato strana 4,3 % voličských hlasů. Protože nesplnil svůj slib překročení pětiprocentní hranice, rezignoval na funkci předsedy Strany Práv Občanů. Na sjezdu této strany v listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou, jímž zůstal i nadále.
V červnu 2012 jako první ze všech potenciálních kandidátů získal v petici 50 000 podpisů občanů potřebných pro kandidaturu na prezidenta České republiky.
V lednu 2013 se ve druhém kole historicky první přímé volby prezidenta České republiky stal se ziskem 54,8 % hlasů prezidentem České republiky. 8. března 2013 složil ve Vladislavském sále Pražského hradu ústavou předepsaný slib prezidenta republiky.
V lednu 2018 zvítězil v druhém kole přímé volby prezidenta republiky se ziskem 51,36 % hlasů. 8. března 2018 složil ve Vladislavském sále Pražského hradu ústavou předepsaný slib prezidenta republiky pro druhé funkční období.
Prezidentský mandát vypršel Miloši Zemanovi 8. března 2023.

Období po prezidentství

Po ukončení prezidentského mandátu v březnu 2023 zůstal Miloš Zeman veřejně aktivní. V dubnu 2023 otevřel novou kancelář na ulici Jaselská v Praze 6, kde přijímá návštěvy a pokračuje ve své politické a publicistické činnosti.
V roce 2024 vydal knihu „Prezidentský úděl", ve které bilancuje své desetileté působení v prezidentské funkci, hodnotí politické osobnosti, s nimiž se během prezidentování setkal, a otevřeně se vyjadřuje k řadě kontroverzních témat a kauz, které se okolo něj objevovaly ve veřejném prostoru.
Nadále poskytuje rozhovory médiím a veřejně komentuje politické dění. V září 2025 vyjádřil podporu hnutí Stačilo! v parlamentních volbách.

Zdravotní stav

Miloš Zeman dlouhodobě trpí diabetem a diabetickou neuropatií v oblasti dolních končetin, která mu ztěžuje chůzi a často vyžaduje používání invalidního vozíku. V březnu 2024 byl neplánovaně hospitalizován v Fakultní nemocnici Motol kvůli kritickému nedokrvení nohy způsobenému krevní sraženinou. Podstoupil náročnou cévní operaci a následnou rehabilitaci. V dubnu 2024 byl propuštěn do domácí péče, kde pokračuje v rekonvalescenci.

Osobní život

První manželství měl Miloš Zeman v letech 1971–1978 s Blankou Zemanovou, z něhož má syna Davida (*1971), který je lékařem.
V roce 1993 se podruhé oženil se svou asistentkou Ivanou Bednarčíkovou (*1965), s níž má dceru Kateřinu (*1994). Manželka Ivana je známá svou rezervovaností a vyhýbá se mediální pozornosti. Dcera Kateřina byla jednou z nejvýraznějších tváří Zemanových prezidentských kampaní a Zeman ji po zvolení v roce 2013 požádal, aby byla jeho „neformální první dámou".
Miloš Zeman se sám označuje za „tolerantního ateisty". Je notoricky známý svým vztahem k alkoholu a kouření, přičemž tyto návyky jen mírně omezil po diagnostikování diabetu v roce 2015.

Publikační činnost

Miloš Zeman je autorem řady knih, mezi nejvýznamnější patří „Jak jsem se mýlil v politice" (2005), „Vzestup a pád české sociální demokracie" (2006), „Zpověď informovaného optimisty" (2012), „Moje Vysočina pohledem Miloše Zemana" (2016) a „Prezidentský úděl" (2024). Jeho vědecké a prognostické publikace z období před rokem 1989 byly na tehdejší dobu sofistikované a poměrně odvážné.

Ocenění

Miloš Zeman obdržel řadu zahraničních státních vyznamenání, včetně Velkohvězdy Řádu čestné legie za zásluhy o Rakouskou republiku (2023), Velkokříže Řádu zásluh Maďarské republiky s řetězem (2023), Rytířského kříže Řádu bílé orlice (Polsko, 2016), Medaile prezidenta Izraele (2022) a dalších.