Karel Schwarzenberg ✓

Šlechtic, diplomat a ministr zahraničí – fenomén české politiky
Karel Schwarzenberg (* 10. prosince 1937, Praha – † 11. listopadu 2023, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, politik, diplomat a mecenáš, jehož životní příběh je jedním z nejpozoruhodnějších v moderní české historii. Jako příslušník starého aristokratického rodu strávil desítky let v emigraci, aktivně pomáhal českým disidentům a po roce 1989 se stal jednou z klíčových postav nové české demokracie. Dvakrát byl ministrem zahraničních věcí a v roce 2013 se jako kandidát na prezidenta republiky probojoval do druhého kola přímých voleb.

Původ, rodina a emigrace
Karel Schwarzenberg pocházel ze starého šlechtického rodu s větvemi v Čechách i v Rakousku. Narodil se v Praze v roce 1937 a vyrůstal v rodinném zázemí, které bylo po komunistickém převratu v únoru 1948 znárodněno a konfiskováno. Rodina odešla do exilu a Karel vyrůstal a studoval v Rakousku.
Vystudoval práva a lesní hospodářství, přičemž svá studia dokončil na německých a rakouských universitách. Jako hlava rodu se stal správcem rodinného jmění v emigraci a udržoval kontakty s českou exilovou komunitou a s disentem uvnitř země.

Podpora disentu a spolupráce s Chartou 77
Karel Schwarzenberg byl jedním z nejvýznamnějších zahraničních podporovatelů českého disentu za normalizace. Od 70. let financoval a organizačně podporoval Chartu 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a další disidentské skupiny. Pomáhal propašovávat literaturu do Česka, financoval vydávání samizdatu a zajišťoval mezinárodní publicitu pro pronásledované disidenty.
Udržoval úzké přátelství s Václavem Havlem a dalšími signatáři Charty 77. Tato desetiletá solidarita mu po roce 1989 vynesla mimořádný morální kredit. Na rozdíl od řady politiků nebyl dlužníkem komunistického systému – byl jeho odpůrcem z bezpečí exilu, ale skutečným a účinným.

Po návratu do Čech – kancléř prezidenta Havla
Po sametové revoluci se Karel Schwarzenberg vrátil do Čech. V letech 1990 až 1992 působil jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Tato funkce mu umožnila bezprostředně se podílet na budování nové demokratické státnosti, diplomatickém uznání České a Slovenské Federativní Republiky a na procesu transformace.
Schwarzenberg sehrál důležitou roli při navazování kontaktů se zahraničními státníky, čímž využil svou šlechtickou reputaci a rozsáhlé evropské vztahy. Byl styčným bodem mezi Havlovým prostředím a středoevropskými aristokratickými kruhy, které měly přístupy k politickým elitám na Západě.

Ministr zahraničních věcí
Schwarzenberg se stal ministrem zahraničních věcí České republiky dvakrát. Poprvé v letech 2007 až 2009 ve vládě Miroslava Topolánka, podruhé v letech 2010 až 2013 ve vládě Petra Nečase. Jako ministr zastával proevropský a transatlantický kurz, prosazoval pevné kotvení Česka v euroatlantickém prostoru a aktivní zahraniční politiku.
Za jeho vedení MZV Česká republika posílila své postavení v rámci EU a NATO. Schwarzenberg se angažoval v otázkách lidských práv – výrazně se například zasadil o podporu tibetského duchovního vůdce dalajlámy, což vedlo k diplomatickým třenicím s Čínou. Nebál se zaujímat principiální postoje i za cenu diplomatického diskomfortu.

Kandidatura na prezidenta a strana TOP 09
Karel Schwarzenberg byl spoluzakladatelem strany TOP 09 (Tradice Odpovědnost Prosperita), která vznikla v roce 2009 odštěpením od KDU-ČSL pod vedením Miroslava Kalouska. Strana si rychle získala volební podporu a ve volbách 2010 vstoupila do koaliční vlády.
V první přímé prezidentské volbě v lednu 2013 se Schwarzenberg probojoval do druhého kola, kde se utkal s Milošem Zemanem. Kampaň doprovázely kontroverze, mimo jiné jeho výrok o odsunu Sudetských Němců, který část voličů pobouřil. Ve druhém kole získal přibližně 45 procent hlasů a prohrál těsně. I přes neúspěch jeho kandidatura ukázala, že aristokrat s dlouhodobou zahraniční kariérou může mít v Česku reálnou prezidentskou podporu.

Osobnost a odkaz
Karel Schwarzenberg byl nezaměnitelnou figurou – jeho noblesní vystupování, vousatý vzhled, kulatý klobouk a ironický humor se staly součástí jeho veřejného obrazu. Byl jedním z mála politiků, kteří si udrželi popularitu napříč generacemi a politickými tábory. Zemřel 11. listopadu 2023 ve Vídni ve věku 85 let. Zanechal odkaz šlechtice ve službách demokracie a přítele svobody.