Jiří Karas ✓

Původ a vzdělání
Jiří Karas se narodil 30. července 1942 v Třebíči v rodině zubního lékaře. Rodinné prostředí bylo prostoupeno tradicemi lidoveckého hnutí, což v padesátých letech komunistického režimu znamenalo, že mladý Jiří nemohl nastoupit na gymnázium. Překážky ve vzdělávání ho však nevzdaly a v roce 1968 absolvoval Provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské, kde získal titul inženýra. Zájem o právo ho přivedl na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, odkud byl však v roce 1975 z politických důvodů vyloučen. K právnickému vzdělání se vrátil až po pádu komunismu a v roce 1990 úspěšně promoval s titulem doktor práv. Výsledkem je jeho neobvyklý dvojitý akademický titul JUDr. Ing., jenž svědčí o mimořádné vytrvalosti a vzdělávací ambici.

Politické začátky a stranická angažovanost
Karas vstoupil do Československé strany lidové v roce 1968 a zůstal jejím věrným členem i v době normalizace, kdy to pro kariéru ani osobní život neznamenalo výhody. Po sametové revoluci v roce 1989 se aktivně zapojil do obnoveného demokratického života. V roce 1990 byl poprvé zvolen poslancem a záhy poté zasedal v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. V tomto zákonodárném sboru setrval celých šestnáct let, tedy až do roku 2006. Zastupoval volební obvod Třebíč, resp. kraj Vysočina, a byl řazen k principiálním zákonodárcům křesťanskodemokratického tábora s jasně vymezenými hodnotovými postoji.

Parlamentní práce a klíčová témata
V Poslanecké sněmovně byl Jiří Karas členem Petičního výboru a Výboru pro zahraniční věci, kde působil rovněž jako auditor. Předsedal podvýboru pro styk s krajany a zastával funkci vicepředsedy stálé delegace do Parlamentního shromáždění OBSE. Vedl parlamentní skupiny přátelství s Kyprem, Kuvajtem a Ukrajinou a v letech 2003–2004 vykonával funkci náhradního delegáta do Evropského parlamentu.
Obsahově se Karas soustředil zejména na otázky restitucí, kultury a problematiku majetku zabaveného komunistickému státu a Socialistickému svazu mládeže. Největší mediální pozornost mu přinesla konsekventní obhajoba tradičních hodnot v oblasti bioetiky. Jako jeden z hlavních předkladatelů iniciativy usiloval o omezení interrupcí pouze na případy znásilnění nebo ohrožení života matky. Stejně vehementně se stavěl proti zákonnému uznání registrovaného partnerství osob stejného pohlaví. Tato stanoviska mu vynesla pověst jednoho z nejkonzistentnějších konzervativních hlasů v české politice, jenž své přesvědčení háj bez ohledu na momentální politické klima.

Stranické ambice
V roce 2006, kdy končil jeho poslanecký mandát, zkusil Karas prosadit i do stranického vedení. Kandidoval na post předsedy KDU-ČSL, avšak na sjezdu strany získal pouze 11 hlasů ze 330 přítomných delegátů. I přes tento výrazný neúspěch zůstal Karas aktivním členem strany a jako uznávaná osobnost křesťanské demokracie byl osloven pro diplomatické poslání, jemuž věnoval následujících šest let svého profesního života.

Diplomatická kariéra v Bělorusku
Po skončení parlamentní dráhy nastoupil Karas v roce 2006 jako poradce vlády na Ministerstvo zahraničních věcí. Již v roce 2007 byl vyslán do Minsku jako konzul České republiky v Bělorusku. Postupně se vypracoval do role chargé d'affaires a nakonec byl jmenován velvyslancem, v níž působil v plném rozsahu v letech 2009 až 2013. Jeho diplomatická mise probíhala v složitém prostředí autoritářského režimu, přičemž Karas zastupoval českou zahraniční politiku a chránil zájmy českých občanů v zemi s výrazně omezeným demokratickým prostorem. Tato etapa kariéry od něj vyžadovala diplomatický takt, jazykové schopnosti i schopnost orientovat se ve specifickém politickém prostředí postsovětské republiky.

Kandidatura na prezidenta republiky
V březnu 2012 Karas oznámil, že zvažuje kandidaturu v přímé volbě prezidenta republiky plánované na počátek roku 2013. V květnu 2012 svou kandidaturu potvrdil a zahájil sbírání padesáti tisíc podpisů nutných k podání kandidátní listiny. Ačkoliv jeho kandidatura vzbudila zájem konzervativní části veřejnosti a praktikujících věřících, v začátku listopadu 2012 bylo zřejmé, že potřebný počet podpisů se mu nepodaří naplnit. Kandidaturu proto stáhl. Tento pokus o vstup do nejvyšší politiky ukázal, že Karas si uchovával vliv a respekt alespoň v části voličského spektra blízkého křesťansko-demokratickým hodnotám.

Literární tvorba
Jiří Karas je rovněž autorem dvou knih. V roce 1993 vydal biografii věnovanou životním osudům přední české jazzové a bluesové zpěvačky Evy Olmerové pod názvem Vzlety a pády Evy Olmerové. Druhá kniha Krásný život pod psa z roku 2005 je memoárové povahy a mapuje autorovy osobní i politické zážitky. Obě díla svědčí o Karasově širokém rozhledu a zájmu přesahujícím úzkou politickou agendu, a dokládají jeho schopnost reflektovat dějinné i lidské příběhy s literárním nadhledem.

Jazykové vybavení a osobní zájmy
Mimo mateřskou češtinu hovoří Jiří Karas anglicky, německy, francouzsky, rusky a arabsky. Toto pozoruhodné jazykové vybavení pěti cizích jazyků mu bylo nezanedbatelnou výhodou v diplomatické kariéře i při parlamentní práci v mezinárodních delegacích. Jeho osobní zájmy zahrnují umění a jeho historii, sběratelství starožitností a jezdectví. Zájem o umění a antikvariát ho přirozeně pojí s kulturní a duchovní tradicí, která prostupuje celou jeho veřejnou kariéru.

Osobnost a odkaz
Jiří Karas patří k méně početné skupině českých politiků, kteří se programově nezřekli svých hodnotových kořenů ani v dobách, kdy to politicky nevycházelo. Šestnáct let v parlamentu, diplomatická kariéra v jedné z nejtransparentnějších zemí postsovětského prostoru a konsekventní zastávání křesťanskodemokratických pozic v oblasti bioetiky a rodinné politiky tvoří jádro jeho veřejného obrazu. Ačkoliv řada jeho legislativních snah nedosáhla cíle, získal si pověst politika se zásadami, jenž neusiloval o přízeň většiny za cenu kompromisů s vlastním přesvědčením. Jeho příběh reflektuje napětí mezi politickými ideály a realitou demokratické politiky, v níž konzistentnost a vítězství ne vždy kráčejí ruku v ruce.