Olga Sommerová ✓

Olga Sommerová (* 2. srpna 1949, Praha) je přední česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a politička. Za více než čtyři desetiletí aktivní tvorby se stala jednou z nejvýraznějších osobností českého dokumentárního filmu. Je autorkou přes 120 krátkých i celovečerních filmů, za které získala čtyřicet cen na domácích i zahraničních filmových festivalech.

Vzdělání a profesní začátky
Olga Sommerová studovala na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU), kde se specializovala na dokumentární tvorbu. Studium úspěšně ukončila v roce 1977 na katedře dokumentárního filmu. Po absolvování krátce pracovala jako redaktorka dokumentárního oddělení Československé televize (1979–1980), poté přešla do studia Krátký film Praha, kde působila jako režisérka až do roku 1993.

Pedagogická dráha
Souběžně s filmovou tvorbou se Olga Sommerová věnuje výchově nové generace dokumentaristů. Od roku 1991 do roku 2002 přednášela na FAMU, kde od roku 1994 po dobu osmi let vedla katedru dokumentární tvorby. V roce 1995 na základě své habilitační přednášky Dokumentární film – moje láska získala titul docentky. Jako pedagožka vychovala řadu úspěšných českých dokumentaristů a výrazně přispěla k rozvoji dokumentárního filmového vzdělávání v České republice.

Filmová tvorba
Dokumenty Olgy Sommerové jsou charakteristické hlubokým zájmem o lidské osudy, sociální témata a mezilidské vztahy. Věnuje se jak portréty výjimečných osobností české kultury a umění, tak tématům každodenního života běžných lidí. Natáčela dokumentární cykly pro Českou televizi, mezi nimiž vynikají série GEN, GENUS, OKO, Jak se žije…, Ztracená duše národa, Zpověď, Nevyjasněná úmrtí, Předčasná úmrtí, Třináctá komnata, EGO nebo Neznámí hrdinové.

K jejím nejznámějším filmům patří celovečerní dokumentární portréty slavných českých osobností. Film Věra 68 (2012) věnovaný sportovní legendě Věře Čáslavské sklidil mimořádný ohlas – získal Cenu poroty na festivalu v Ústí nad Orlicí, Čestné uznání FICTS Milano 2012, prestižní cenu TRILOBIT za rok 2013, Zlatého ledňáčka na festivalu Finále Plzeň 2013 i cenu za nejlepší dokumentární film na MIDA Šanghaj 2013. Portrét Marty Kubišové Magický hlas rebelky (2014) zachycuje příběh zpěvačky jako symbolu odporu proti komunistickému režimu. Film Červená (2017) mapuje životní cestu operní pěvkyně Soni Červené, Jiří Suchý – Lehce s životem se prát (2019) přibližuje osobnost zakladatele Semaforu.

Dokumentární film Co ženy sní (1999) se stal impulsem pro vznik tří bestsellerů, které Sommerová publikovala na základě výpovědí svých hrdinek. Cenu Trilobit získala rovněž za filmy Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal a Ztracená duše národa. V průběhu kariéry zasedala jako porotkyně na četných mezinárodních filmových festivalech.

Politická kariéra
Olga Sommerová se zapojila také do politického života. Stala se senátorkou Parlamentu České republiky, kde uplatnila svůj zájem o kulturní a společenská témata. Svou politickou angažovaností navázala na tradici umělců vstupujících do veřejného prostoru s cílem hájit hodnoty kultury a občanské společnosti.

Osobní život
Olga Sommerová byla vdaná za skladatele Vladimíra Sommera, po němž nese své příjmení. Podruhé se provdala za dokumentaristu Jana Špátu. Z těchto vztahů má dvě děti – syna Jakuba (nar. 1976) a dceru Olgu (nar. 1984), kteří oba zdědili zájem o filmovou tvorbu a vydali se po matčiných stopách do světa kinematografie.

Ocenění a odkaz
Tvorba Olgy Sommerové je oceňována pro svou autentičnost, humanistický přístup a schopnost proniknout do nitra osobností i společenských jevů. Za svou více než čtyřicetiletou kariéru obdržela přes čtyřicet cen na domácích i zahraničních festivalech. Mezi nejvýznamnější patří Hlavní cena na Academiafilm Olomouc za film S tebou, táto, Zlaté slunce na Festivalu mladého filmu v Trutnově za film Ty to překonáš a cena CONI za nejlepší dokument v Turíně za film Baví mě vyhrávat. Její dílo trvale obohacuje českou dokumentární kinematografii a inspiruje nové generace filmových tvůrců.