Ivanko, co se Vám stalo? Zkusila jste něco a nevyšlo to?

v lodičce z kamenů plavíš se po cestě
můry tě kolíbají
vzadu stín plamenů,před tebou bílá tma
a rybky uhýbají
otázky,otázky,pod víčky zasklené
něžně si stebou hrají
a tenké provázky ve vodě zkalené
divně se zaplétají.............
pozvala bych vás na oběd..když by vám nevadilo,že je bez masa(ale to maso by nebylo,ani kdyby na něj bylo),že tu není největší pořádek,že zpod stolu na vás koukají čtyři oči a za oknem do parapetu pořád něco buší...jo a že ze stropu visí liány....ale to už si vymýšlím..i když ne zase tak moc ...děkuji

děkuji moc..kdyby to tak vždycky šlo..něco takhle napsat.Až budu něco mít,tak se ale určitě ozvu.Prozatím zdravím všechny kamarády a kamarádky

ivanko jiste to casem zvladnes věř mi a teda děkuji ta tva basnička je moc mila a potěšila myslim nejen mě take uz moji mladou kamaradku a jednoho postarsiho kluka a tak zase neco napis

Ještě něco,protože si čtu ty vaše texty,tak bych chtěla vložit jeden komentářík k nim-pane ,nebo paní,který jste napsal(a)tento e-mail:31.1.18:29.-Když byste měl sám odvahu být velkým hrdinou v té době,proč tedy ji nemáte teď na to,abyste se podepsal?....vim,že reaguji asi pozdě,ale trochu mě to naštvalo.dík za pochopení

A ještě něco.Závidím vám všem,kteří ho prostě berete takhle skvěle-on je prostě někdo super a vy z toho máte radost,zatímco já jsem se zapletla do sítě vlastní touhy.JE TO ŠKODA-...MOŽNÁ TO ČASEM ZVLÁDNU.Nezlobte se,ale chtěla jsem to někomu říct

Působí na mě dobře,ovšem to se buhužel nedá říct naopak.Moc mě mrzí,že jsem ztratila jeho přátelství-a to všechno proto,že jsem se zapomněla hlídat.Psala jsem mu prostě e-maily a napsala jsem tam úplně všecko,co byla pravda a občas i něco,co pravda nebyla.A pak už jsem vlastně psala i to,co jsem ani psát nechtěla-jenom abych něco napsala.A tak to je,prostě,ztracený
Ale já vím,že on má spoustu vecí,kterýma se musí zabývat,pak taky rodinu a přátele,takže to naprosto chápu,že se nechce zabývat nekým,kdo mu napíše jen spoustu balastu.
Jenom to trošku pořád bolí.
Ale abych nepala pořád jenom o tomhle,posílám básničku,kterou jsem si nedávno složila-jestli to někomu nevadí:
Ospalá veverka ještě si síly měří s ořechem
vlese se stmíva a den už se šeří nad mechem
havran nezpívá a noc je tichá,zmatená
myška čenichá a jen si tak vzdychá,ztracená

Ještě si zpívá mechová víla nocí a dub jí vpráví
o tom,že noc vládne temnou mocí ...a ona jenom sní
usíná uprostřed posledního slova když píseň jí v hrdle pomíjí
na dubu houká teď už jen sova,když půlnoc odbíjí.

Pod listem víla spí
a les se sklání k ní
vítr ji kolíbá
a země usíná
jen cvrkot cvrčků zní
z louky a ze strání
těžkose kdo spánku ubrání................
.........takhle si někde jen tak vprostřed louky usnout..to už se mi dávno nepoštěstilo.
Ivana Buriánová z Ječný

četla jsem,že Vaclav Havel řekl (donašet na kamarady nelze ospravedlnit,ale z hlediska psychologickeho a doby lze to lze pochopit)Souhlasim a já to co chapu dokáži odpustit,což se zřejmě méně uspěšnému panu H.nepodařilo.Ale život jde dál a tobě Jaromire děkuji za vše za písničky,texty a za to jak spokojena ma dušička odcházi z Tvých koncertu pokud se na ně dostane.DEKUJI a jak zpivá Redl (Carpe Diem Užívej každého dne život je krátký) nenech si ho otravit a ještě jednou DIK

Jaromír Nohavica je vyborny textař a spěvák je to muž na svém Místě

Rok 1968.Kdo by neměl jak se říká/máslo na hlavě/
Štvou mě takové drby,že to je hrůza.