Profesor Jan Švejnar působí v Praze na Univerzitě Karlově, v Akademii věd České republiky a v New Yorku na Columbia University. Napsal více než sto článků, knih a studií v oborech ekonomie rozvojových zemí, ekonomie práce a strategie transformací. Vyškolil několik generací ekonomů po celém světě a je členem četných profesních asociací. Jan Švejnar je pravidelně žádán Švédskou královskou akademií věd, aby nominoval kandidáty na Nobelovu cenu v oboru ekonomie.

V roce 1991 Jan Švejnar spolu s kolegy založil Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE) při Univerzitě Karlově. Od roku 1992 do roku 1998 působil jako zakládající ředitel Národohospodářského ústavu (EI) Akademie věd České republiky. Během devadesátých let profesor Švejnar tyto dvě instituce propojil a vytvořil společné pracoviště CERGE-EI, kde od roku 1998 působí jako vedoucí vědecký pracovník.

V roce 2009 založil Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) a stal se jeho ředitelem. Na Columbia University profesor Švejnar vede Centrum pro globální hospodářskou politiku. Je též poradcem mezinárodních institucí, vlád a velkých podniků. Od počátku devadesátých let působil v České republice v řadě správních a dozorčích rad, například v ČSOB, Společnosti pro vědu a umění, GE Capital ČR a SPT Telecom.

Od roku 2010 je Jan Švejnar členem Národní ekonomická rady vlády (NERV), která je nezávislým poradním orgánem vlády ČR. Cílem činnosti NERV je pomáhat vládě nalézt nejvhodnější podobu reforem a ekonomických opatření.

Od roku 2011 stojí Jan Švejnar v čele Ekonomické rady Asociace krajů ČR, která se soustředí na hledání optimálních řešení při zavádění reforem a zabývá se dopady ekonomické krize především na regionální úrovni.

Od roku 1990 dělí profesor Švejnar většinu svého času mezi Československo, později Českou republiku a Spojené státy americké.

Jan Švejnar se narodil v roce 1952 v Praze a v sedmnácti letech odešel za rodiči do exilu. Na Cornellově univerzitě ve státě New York získal bakalářský titul a poté pokračoval v magisterském a doktorandském studiu na Princetonské univerzitě ve státě New Jersey. Jedním z jeho profesorů byl Sir Arthur Lewis, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1979. Ve své doktorské disertaci rozvinul Jan Švejnar negociační model profesora Johna Nashe, který obdržel Nobelovu cenu za ekonomii v roce 1994 . Po získání doktorátu přednášel Jan Švejnar ekonomii nejdříve na Cornellově univerzitě (1978-1987), poté na Pittsburghské univerzitě (1987-1996) a Michiganské univerzitě (1996-2012).

V průběhu akademické kariéry strávil mnoho času na pracovních cestách do bývalé Jugoslávie a několika zemí Afriky.
Jan Švejnar a Václav Havel

Po zhroucení komunistického režimu v Evropě v roce 1989 si Jan Švejnar stanovil jako svůj hlavní úkol využít svých znalostí a zkušenosti k tomu, aby přispěl k návratu své rodné země mezi vyspělé, vzdělané národy Evropy. Od počátku důsledně prosazoval zásadu, že tohoto cíle nelze dosáhnout pouze důrazem na ekonomické změny. Tyto změny musí jít ruku v ruce s vytvářením nového právního rámce zaručujícího respekt k obvyklým demokratickým pravidlům a s budováním odpovědné a slušné politické kultury. V prosinci 1989 tak publikoval svou studii Strategie ekonomické transformace Československa, která zásadním způsobem ovlivnila diskusi o transformaci naší země. Spolupracoval s vrcholnými politiky všech polistopadových vlád, v letech 1994-2003 byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla, své zkušenosti sdílel mimo jiné s premiéry Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou, Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem, s místopředsedy vlády Martinem Jahnem, Bohuslavem Sobotkou a Martinem Bursíkem i s ministry Karlem Dybou, Janem Vrbou, Milanem Urbanem a Miroslavem Kalouskem.

Nejdůležitějším počinem profesora Švejnara po pádu komunismu bylo založení Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium (Center for Economic Research and Graduate Education, CERGE) na Karlově univerzitě v roce 1991. Na vzniku tohoto nového vědeckého pracoviště se klíčově podíleli Josef Zieleniec, tehdejší rektor Karlovy univerzity Radim Palouš, Pittsburghská univerzita a profesor Richard Quandt, poradce významné Mellonovy nadace. V roce 1992 se pak CERGE propojilo s nově vytvořeným Národohospodářským ústavem Akademie věd České republiky. Dnes představuje CERGE-EI špičkovou instituci, v níž se vzdělávají stovky mladých českých i zahraničních ekonomů. Spolu s členy řídícího a dozorčího výboru získal profesor Švejnar pro CERGE-EI více než 500 milionů korun od nadací, fondů, vládních institucí a podniků.

V letech 1996-2004 byl Jan Švejnar ředitelem Ústavu Williama Davidsona na Michiganské univerzitě, který se v této době stal jedním z hlavních center pro hospodářskou politiku v oblasti ekonomického rozvoje a transformace. Spolu s bývalou ministryní zahraničí USA, Madeleine Albrightovou, čestnou členkou ústavu, zorganizoval Jan Švejnar řadu konferencí v americkém Kongresu pro senátory, kongresmany a vyšší vládní činitele. Tyto konference přispěly ke kvalitnější formulaci americké zahraniční politiky vůči postkomunistickým zemím.

Zesnulá manželka profesora Švejnara, Katherine Terrellová, byla uznávanou profesorkou ekonomie a působila na Michiganské univerzitě v oboru ekonomie práce. Její skripta se stala první učebnicí ekonomie práce, kterou používalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR začátkem 90. let, a řada jejích vědeckých publikací se týká České republiky. Do Česka přivezla desítky zahraničních studentů na stáže.

Syn Daniel Švejnar žije v New Yorku a zabývá se jako investiční bankéř financováním projektů v oblasti energetiky. Daniel navštěvoval v České republice dva roky základní školu. Mimo to hrál hokej za HC Sparta Praha.

Dcera Laura Švejnarová momentálně studuje MBA program na Michiganské univerzitě.

Po roce 1989 získal profesor Švejnar zpátky české občanství, které ztratil v době komunistického režimu. Jeho dcera Laura má také české občanství.

V mládí Jan Švejnar závodně lyžoval a tato záliba mu zůstala dodnes. Hraje také tenis. Ocení dobré jídlo a pití. Věnuje se hře na kytaru, má rád klasickou hudbu a jazz, filmy Miloše Formana, romány Milana Kundery, písničky Voskovce a Wericha a Jiřího Suchého. Je velkým příznivcem českého divadla. Mluví plynně anglicky a francouzsky, domluví se i rusky a španělsky. Má rád lidi, kteří mají smysl pro humor a nadhled a jsou ochotni bez předsudků a ješitnosti vyslechnout názory druhých.