František Brikcius ✓

František Brikcius je jeden z nejvýraznějších českých violoncellistů své generace, jehož umělecká dráha překračuje hranice klasické koncertní sály a sahá do světa filmové tvorby, kurátorství i mezinárodní hudební organizace. Narozen v Praze do rodiny s bohatým kulturním zázemím, zasvětil celý svůj život violoncellu – nástroji, jemuž zůstává věrný od útlého dětství až po současnost.

Studium a umělecké formování

Violoncello začal Brikcius studovat již v dětských letech na pražské konzervatoři, kde byl žákem profesora Jaroslava Kulhana. Právě zde položil pevné základy svého technického mistrovství i hudebního cítění. Po absolutoriu konzervatoře byl přijat na prestižní Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně, kde studoval violoncello nejprve u profesora Bedřicha Havlíka a posléze u profesora Evžena Rattaye, pod jehož vedením také získal magisterský titul MgA.

Vzdělání Františka Brikcia se však neomezilo na domácí akademickou půdu. Pokračoval ve studiu na prestižní japonské Toho Gakuen Academy, kde se ponořil do specifické asijské interpretační tradice. Vrcholem jeho pedagogického vzdělávání bylo studium u legendární britské violoncellistky profesorky Anny Shuttleworthové, žákyně samotného Pabla Casalse, a to na Eton Cello Master Classes a na University of Leeds ve Spojeném království. Tento přímý pedagogický odkaz sahající ke Casalsovi zásadně ovlivnil Brikciův přístup k interpretaci, zejména k suitám Johanna Sebastiana Bacha.

Soutěžní úspěchy a kariérní počátky

Své schopnosti Brikcius záhy potvrdil na mezinárodních soutěžních pódiích. Získal druhé ceny na Anglo-České soutěži v Londýně (1999), na Mezinárodní smyčcové soutěži v Londýně (2000) a na Mezinárodní smyčcové soutěži v Jihlavě (2003). Tato ocenění otevřela cestu k systematické mezinárodní kariéře a potvrdila jeho postavení v nejužší špičce české violoncellové školy.

V letech 2001 a 2002 byl Brikcius oceněn titulem Stipendista Nadace Českého hudebního fondu (ČHF) za interpretaci děl českých skladatelů. Jako stipendista a laureát byl podporován řadou prestižních institucí – mj. Nadací Gideona Kleina, Nadací Pro talent, Hudební nadací OSA, Nadací Charta 77, Nadací Život Umělce či Magistrátem hlavního města Prahy.

Repertoár a umělecká filozofie

Brikcius zasvětil svůj umělecký život interpretaci sólové violoncellové literatury od 17. do 21. století. Zvláštní místo v jeho repertoáru zaujímají suity pro sólové violoncello od Johanna Sebastiana Bacha, Maxe Regera, Ernesta Blocha a Benjamina Brittena. Hraje na vzácný mistrovský nástroj George Kriwalski z roku 1904.

Výraznou součástí jeho uměleckého programu je průzkum a propagace tvorby českých skladatelů – Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Josefa Suka či Ireny Kosíkové. Zvláštní kapitolou je jeho zaujetí hudbou židovských a terezínských skladatelů, jejichž díla mu jsou blízká svým etickým přesahem: patří sem Gideon Klein, Erwin Schulhoff, Zikmund Schul, Jaromír Weinberger, James Simon nebo David Popper.

Projekt eSACHERe a světová premiéra

Mimořádnou kapitolou Brikciovy kariéry je projekt eSACHERe – soubor dvanácti originálních kompozic pro sólové violoncello, jejichž společným jmenovatelem je šest not odpovídajících jménu legendárního švýcarského dirigenta Paula Sachera: Es, A, C, H, E, Re. Dne 9. května 2011 provedl František Brikcius v Národní galerii v Praze světovou premiéru kompletního cyklu všech dvanácti skladeb – vůbec první integrální provedení od doby, kdy byl cyklus ve formě fragmentů uveden v Curychu v roce 1976.

Duo Brikcius

Společně se svou sestrou Annou Brikciusovou je František Brikcius zakladatelem violoncellového dua Duo Brikcius. Toto komorní uskupení aktivně koncertuje nejen v České republice, ale i v zahraničí – v Alžírsku, Bosně a Hercegovině, Francii, Kanadě, Německu, Švédsku, Turecku, Spojených státech amerických a ve Spojeném království. Duo Brikcius se tak stalo výrazným kulturním velvyslancem české hudby ve světě. Spolupracovalo mimo jiné s Talichovým komorním orchestrem, pianistou Tomášem Víkem, polskou pianistkou Milenou Antoniewicz nebo italským pianistou Giuseppe Devastatem.

Umělecké ředitelství festivalů

Brikcius je uměleckým ředitelem hned tří mezinárodních hudebních festivalů. Festival Brikcius v Praze je komorní koncertní série, která každoročně přináší publiku pečlivě dramaturgicky sestavené programy zaměřené na sólovou a komorní hudbu. Bach Festival Gers ve Francii rozvíjí evropský dialog s Bachovou tvorbou v malebném jihofrancouzském prostředí regionu Gers. A konečně Waltham Forest Cello Fest v Londýně – prestižní festival vzniklý v rámci projektu 1. londýnského kulturního obvodu roku (London Borough of Culture) – přivádí violoncellovou hudbu k širšímu britskému publiku a propojuje klasickou hudbu s komunitní kulturou.

Filmová tvorba – dokumentární film MAKANNA

Brikciova tvůrčí osobnost přesahuje i do oblasti filmové dokumentaristiky. Jeho první autorský dokumentární film MAKANNA vychází z románu židovského spisovatele Jiřího Weila a zachycuje koncertní provedení stejnojmenného baletu, který složila Irena Kosíková pro zpěv, sólové violoncello a orchestr. Violoncello sóloval sám Brikcius, orchestr řídil Jan Talich a premiéra se uskutečnila v historickém prostoru Kláštera sv. Anežky České v Praze.

Film vznikl ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze a pod záštitou dvou nejvýznamnějších osobností – dramatika sira Toma Stopparda a českého prezidenta Václava Havla. Film byl uveden v České republice, Číně, Mexiku a Portugalsku a přinesl Brikciovi uznání i jako nezávislému tvůrci.

Pedagogická a odborná činnost

Brikcius se věnuje rovněž hudební pedagogice a působí jako porotce na mezinárodních soutěžích – například na Charleston International Music Competition v USA. Je vyučujícím na londýnském Blackheath Conservatoire, kde předává zkušenosti nastupujícím generacím. Vedl mistrovské kurzy v mnoha zemích a jeho pedagogický přístup vychází z bohaté interpretační tradice, jíž je přímým nositelem skrze linii Casals – Shuttleworthová – Brikcius.

Mezinárodní přítomnost a odkaz

František Brikcius je dnes pevnou součástí mezinárodní klasické hudební scény. Vystupuje pravidelně ve Velké Británii, Francii, Japonsku i dalších zemích, přičemž jeho program vždy kombinuje hluboce zakořeněný respekt k historickému repertoáru s živým zájmem o soudobou tvorbu a zapomenuté skladatele. Jako umělec, filmař a organizátor kultury zosobňuje Brikcius českou hudební tradici v jejím nejotevřenějším a nejdynamičtějším výrazu – s pevným zakotvením v minulosti a neustálým pohledem vpřed.