Stanislav Berkovec ✓

Stanislav Berkovec, přezdívaný Standa, se narodil 31. května 1956 ve Slaném a celý svůj profesní život zasvětil slovům, obrazům a příběhům. Tento všestranný umělec, novinář, moderátor, herec a výtvarník se stal jednou z nezaměnitelných osobností středočeského kulturního a mediálního prostoru. Jeho kariéra sahá napříč několika desetiletími a propojuje zdánlivě odlišné světy tisku, rozhlasu, televize, divadelních prken i výtvarného ateliéru. Lidé, kteří jej znají, říkají, že Standa Berkovec prostě žije slovy – a to doslova i v přeneseném smyslu.

Počátky: od tiskárny ke studiu žurnalistiky
Stanislava Berkovce od mládí přitahovaly grafické formy sdělení. Po základní škole nastoupil na Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, kde se vyučil typografem – tedy řemeslníkem, který dává slovům a obrazům jejich vizuální tvar na papíře. Práce s písmem a tiskovou formou mu otevřela oči pro sílu vizuální komunikace. Záhy však zjistil, že mu nestačí zprávy tisknout – chce je také vytvářet. Nastoupil proto na Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval obor reklama a propagace. Školu absolvoval s rozhledem, který mu umožnil pohybovat se stejně přirozeně v redakci deníku jako před kamerou nebo za rozhlasovým mikrofonem.
Ještě před plným přechodem do médií pracoval jako tiskař v kladenské tiskárně a poté jako výtvarník v Okresním kulturním středisku v Kladně. Právě tady se zapojil do skupiny umělců, která v roce 1984 stála u zrodu revoluční kulturní akce Kladenské dvorky – přehlídky, jež přinesla do průmyslového města nový umělecký vzduch. Berkovec navrhoval divadelní a protiválečné plakáty, za něž získal ocenění na celostátních bienálech amatérské užité grafiky.

Rozhlasová kariéra a počátky v médiích
V roce 1987 nastoupil Stanislav Berkovec jako moderátor a reportér do Československého rozhlasu, kde působil v pořadu Mikrofórum až do roku 1990. Rozhlas mu dal to, co tiskárna nedokázala – přímý kontakt s posluchači v reálném čase. Po roce 1990, s nástupem nové éry svobodných médií, se aktivně podílel na budování moderní české rozhlasové scény. Pracoval jako reportér pro stanice Evropa 2 a Frekvence 1, které tehdy teprve hledaly svůj profil. Působil také v Rádiu Hey. Berkovec patřil k průkopníkům moderní české extremální žurnalistiky – žánru, který kombinoval terénní reportáže v náročných podmínkách s osobitým novinářským stylem.
Paralelně s rozhlasem psal jako redaktor do Hospodářských novin, jednoho z nejvlivnějších českých deníků devadesátých let. Zkušenost z tiskového zpravodajství mu umožnila porovnávat dynamiku tištěného a mluveného slova, a toto srovnání ovlivnilo jeho pozdější televizní tvorbu.

Televizní kariéra: moderátor, autor a tvůrce pořadů
Přechod na televizní obrazovku byl pro Berkovce přirozeným krokem. Na ČT1 moderoval pořad KONTAKT, který sledovala statisícová divácká obec. Televizní kamera mu seděla – přinášel kombinaci přirozené autority, novinářského instinktu a lidského tepla. Později se objevil i na obrazovce TV Nova, kde moderoval pořad Snídaně s Novou, a na dalších stanicích včetně TV Prima. Moderoval také pořad Rady ptáka Loskutáka.
Od roku 2007 se věnoval tvorbě a moderování televizních sérií pro Českou televizi zaměřených na bezpečnost silničního provozu. Tyto populárně-naučné pořady slavily úspěch jak u odborné veřejnosti, tak u běžných diváků, a přispěly ke zvyšování dopravní kultury v České republice. Berkovec v nich uplatnil jak svou novinářskou průpravu, tak osobní vášeň pro motorismus.
V novější době produkuje pro regionální SlanýTV.cz pořady Koncerty pro radost – vánoční koncerty – a Motosaloon, sérii reportáží ze světa motocyklů. I v lokálním měřítku zůstává věrný svému krédu: propojovat lidi prostřednictvím kvalitních mediálních obsahů.

Motoristická žurnalistika a dobrodružné expedice
Jednou z nejcharakterističtějších kapitol Berkovcovy kariéry je jeho celoživotní vztah k motorismu. Jako motoristický novinář získal prestižní titul Motoristický novinář roku udělovaný Ústředním automotoklubem (ÚAMK) – a to hned sedmkrát v řadě, v letech 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007 a 2008. Takto nepřerušená série ocenění nemá v historii tohoto titulu obdobu a řadí ho mezi naprosté špičky oboru.
Berkovec ale nezůstával jen u psaní a mluvení o motorismu – žil ho naplno. Absolvoval náročnou rallye Paříž–Istanbul na motocyklu, která patří k výzvám, jichž se účastní pouze zdatní a odvážní jezdci. Ještě odvážnější byly jeho výpravy do Himálaje, kde se zúčastnil expedic na osmitisícové vrcholy. Při těchto výpravách překonal tradiční roli zpravodaje a vysílal reportáže z extrémních nadmořských výšek, čímž si vysloužil rekord v rozhlasovém vysílání z takových podmínek.

Divadlo: čtyři dekády na jevišti
Divadelní prostředí provází Stanislava Berkovce po celý život. Po čtyři desetiletí byl členem divadelního souboru Dividýlko Slaný, amatérské divadelní scény, která má ve středočeském regionu hluboké kořeny. Pravidelné setkávání s textem, hereckou akcí a obecenstvem mu dávalo vyvážení vůči rychlému tempu žurnalistiky.
V prosinci 1999 Berkovec učinil výrazný umělecký krok: založil loutkové divadlo Panák. Loutkové divadlo je v českém kulturním kontextu žánrem s bohatou tradicí, a Berkovec do něj vstoupil s plným vědomím jeho symbolické i umělecké hodnoty. Divadlo Panák se stalo jeho vlastním projektem, v němž mohl propojit výtvarné, herecké i organizátorské dovednosti.

Výtvarná tvorba: malíř, grafik, ilustrátor
Výtvarné umění není pro Berkovce jen koníčkem na okraji – je to rovnocenná součást jeho tvůrčí identity. Na svém kontě má desítky obrazů, grafik, plakátů a knižních ilustrací. Ilustroval celkem osm knih, z toho pět titulů autora Ivana Pilného. Jeho výtvarný styl je ovlivněn jak grafickým vzděláním, tak cestovatelskými zážitky – na výstavách prezentoval například série inspirované Nepálem a tibetskou kulturou, malované na ručně vyráběný papír.
V roce 2022 představil v Atelier Café-Wine Baru v Kladně retrospektivní výstavu On the Road, která shrnovala průřez jeho výtvarnou tvorbou za celou kariéru. Název výstavy byl příznačný – Berkovec je neustále na cestách, ať fyzicky nebo umělecky. Navrhoval také sportovní dresy, dekorativní nábytek a pravidelně se účastní regionálních výstav v Kladně a ve Slaném.

Politická dráha
Vedle mediální a umělecké práce se Stanislav Berkovec angažuje v politice. Poprvé se stal nezávislým zastupitelem ve Slaném v roce 1994. Po přestávce se do místní politiky vrátil v roce 2006 a ve funkci zastupitele působil po řadu let. V roce 2012 kandidoval do Senátu v obvodu Litoměřice, tehdy však bez úspěchu.
V roce 2013 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za hnutí ANO ze Středočeského kraje, svůj mandát obhájil v letech 2017 a 2021. Ve sněmovně se věnoval zejména mediálním a kulturním tématům. Předsedá meziparamentní skupině přátel Mongolska a v březnu 2025 obdržel mongolský Řád přátelství.

Osobnost a životní filozofie
Stanislav Berkovec je člověk, který nesnáší stagnaci. Celý jeho životopis je přehlídkou neustálé proměny a hledání nových forem vyjádření: od tiskárny přes rozhlas, televizi, divadlo, výtvarné umění až po politiku. Přesto v každé z těchto rolí rozpoznáte totéž – člověka, který chce být v centru věcí, komunikovat, sdílet a zapálit ostatní pro to, co ho samotného fascinuje.
Slaný, město jeho narození, mu zůstalo domovem i po desítkách let cestování a práce v Praze i dalších metropolích. Tento pevný základ mu patrně dodává energii k jeho mnohostranné aktivitě. Berkovec je důkazem, že talentovaný člověk nemusí volit jednu jedinou cestu – lze být zároveň novinářem i hercem, výtvarníkem i politikem, dobrodruhem i komunálním zastupitelem.

Závěr
Standa Berkovec se za více než čtyři desetiletí veřejného života zapsal do české kulturní a mediální paměti jako osobnost, která odmítá škatulkování. Jeho přínos sahá od průkopnictví moderní rozhlasové žurnalistiky v devadesátých letech přes popularizaci dopravní bezpečnosti v televizi až k výtvarným dílům vystavovaným v galeriích. Sedminásobný titul Motoristického novináře roku, výšková vysílání z Himálaje, loutkové divadlo Panák, desítky knižních ilustrací – to vše tvoří mozaiku jedinečné osobnosti, která nám připomíná, že lidský tvůrčí potenciál nemá přirozené hranice.