Foto: bestia.cz
Petr Janda ✓
🏆 Sportovec
Upravit
O osobnosti
Petr Janda je frontmanem skupiny Olympic.
Pořád mě provázelo to, že oba moji rodiče byli vysokoškoláci, a tím pádem jsem měl špatný třídní původ. Když jsem končil základní školu, ředitelka mi řekla, ať si nedávám přihlášku na gymnázium v Londýnské ulici nebo na náměstí Míru, protože mi ji nepodepíše. Podepíše mi prý jedině Košíře... Tam mě vzali, a začal jsem tedy studovat na košířské jedenáctiletce. Chodil jsem tam čtyři roky, protože jeden ročník jsem opakoval. Proč? Nebyl js
Oficiální odkazy
Kdo je Petr Janda?
Petr Janda je frontmanem skupiny Olympic.
Pořád mě provázelo to, že oba moji rodiče byli vysokoškoláci, a tím pádem jsem měl špatný třídní původ. Když jsem končil základní školu, ředitelka mi řekla, ať si nedávám přihlášku na gymnázium v Londýnské ulici nebo na náměstí Míru, protože mi ji nepodepíše. Podepíše mi prý jedině Košíře... Tam mě vzali, a začal jsem tedy studovat na košířské jedenáctiletce. Chodil jsem tam čtyři roky, protože jeden ročník jsem opakoval. Proč? Nebyl jsem moc vzorný žák, byl jsem už hodně zaneprázdněn rock n rollem... Ale to předbíhám. Bylo mi asi šestnáct, když jsme s jedním kamarádem ze školy, se kterým jsme společně brnkali instrumentálky na kytaru, šli zahrát do jedné košířské hospody. A tam tenkrát přišel takový hejsek a všichni říkali "Hele, ten umí rock n roll!". Začal hrát a při tom tak úžasně řval a tak do toho hrozně mlátil, že mě to okamžitě zaujalo. Říkal jsem si, že tomu musím přijít na kloub. Pak jsem se potkal s Mildou Langerem, později letitým spolupracovníkem Svobodné Evropy, který dostával nějaké desky z Anglie. Od něj jsem měl svůj první rock n rollový singl, Presleyho Hound Dog. Dostal jsem ho jen proto, že jsme se jednou opili a Milda desku rozbil na dvě půlky. On ji jakožto sběratel luxusního zboží odmítl, tak jsem si ji vzal s tím, že si ji nalepím na jinou desku. A to jsem taky učinil. Ta deska opravdu hrála a pouštěl jsem ji až do totálního vydření.
Pak se na Vinohradech objevil Pavel Kratochvíl, který měl úplný zázrak - zařízení, na němž dokázal do rentgenového snímku vyřezat hudební drážky z desek, které si člověk vybral.
Pořád mě provázelo to, že oba moji rodiče byli vysokoškoláci, a tím pádem jsem měl špatný třídní původ. Když jsem končil základní školu, ředitelka mi řekla, ať si nedávám přihlášku na gymnázium v Londýnské ulici nebo na náměstí Míru, protože mi ji nepodepíše. Podepíše mi prý jedině Košíře... Tam mě vzali, a začal jsem tedy studovat na košířské jedenáctiletce. Chodil jsem tam čtyři roky, protože jeden ročník jsem opakoval. Proč? Nebyl jsem moc vzorný žák, byl jsem už hodně zaneprázdněn rock n rollem... Ale to předbíhám. Bylo mi asi šestnáct, když jsme s jedním kamarádem ze školy, se kterým jsme společně brnkali instrumentálky na kytaru, šli zahrát do jedné košířské hospody. A tam tenkrát přišel takový hejsek a všichni říkali "Hele, ten umí rock n roll!". Začal hrát a při tom tak úžasně řval a tak do toho hrozně mlátil, že mě to okamžitě zaujalo. Říkal jsem si, že tomu musím přijít na kloub. Pak jsem se potkal s Mildou Langerem, později letitým spolupracovníkem Svobodné Evropy, který dostával nějaké desky z Anglie. Od něj jsem měl svůj první rock n rollový singl, Presleyho Hound Dog. Dostal jsem ho jen proto, že jsme se jednou opili a Milda desku rozbil na dvě půlky. On ji jakožto sběratel luxusního zboží odmítl, tak jsem si ji vzal s tím, že si ji nalepím na jinou desku. A to jsem taky učinil. Ta deska opravdu hrála a pouštěl jsem ji až do totálního vydření.
Pak se na Vinohradech objevil Pavel Kratochvíl, který měl úplný zázrak - zařízení, na němž dokázal do rentgenového snímku vyřezat hudební drážky z desek, které si člověk vybral.
Chci ale říci, že osobnost jako jste vy, si nezaslouží nechutné a nenávistné útoky a velmi mě mrzí, že jste se toho dočkal. Mám rád Vaše písničky, vážím si Vás jako férového člověka a myslím si, že se nemusíte trápit nějakými nechutnostmi ze strany lidí jejichž IQ je nižší než IQ vypnuté automatické pračky. Mějte se hezky a přeju Vám hodně zdraví a životního optimismu.
Chtěl bych se zeptat na koncert skupiny OLYMPIC jeste ted v letě ve Kdyni na Domažlicku venku? Vše bych pro Vas zařídil a vlastně uspořadal..
Boda Karel-774987733
Je někde možno shlédnout klip Prázdniny na zemi z roku 1980?
Je mi 73 let a fandím a poslouchám Tě snad odjakživa. Děkuji za krásné vystoupení v Jablonci nad Nisou, při otevírání Centra. Také se zaujetím posloucháme sobotní pořad - Kdo tě líbá, když ne já -, byla to oblíbená píseň mého syna, když mu bylo asi 6 let a za kytaru měl velkou vařečku na míchání prádla. Mohli jsme umřít smíchem. Promiň, že Ti tykám.
Posseltovi Jablonec nad Nisou
Pomalu ale jistě se opět blíží čas Vánoc a tak bych se s Vámi chtěl podělit o jednu naši velikou radost, která by mohla snad potěšit i Vás. V autě vozíme asi tak od jara vnoučka Honzíka a když sednu do auta tak téměř automaticky zapínám i rádio. V létě, když Jeníkovi bylo 2 a půl roku, tak na nějaké sešlosti druhý děda říkal, že si v autě pouštějí tu jejich písničku. Protože v rádiu hrají všemožný mix, tak jsem si řekl, že zkusíme také nějakou tu naši písničku. Při následujícím hlídání Jeníka a cestě autem na ves jsem pustil písničky z jediné kazety, kterou neustále vozím v autě. Je to kazeta s písničkami Vašeho Olympiku, kterou jsem před XXL lety dostal jako dárek od mích dětí. Sice jsem si v duchu říkal jestli tento druh hudby nebude ještě pro Jeníka třeba moc náročný, ale zkusil jsem to. Když začaly znít první tóny, tak jsem Jeníkovi řekl, že to hraje skupina Olympic a zpívá Petr Janda. Poté jsem to při pouštění ještě párkrát zopakoval. Dnes a už vlastně delší dobu říká dědo pusť Olympic. A když mu řeknu že pustíme rádio, tak chce a trvá na Olympiku (kazetě) to je jedna věc. A ta druhá: Když znějí z kazety některé písničky jako Dynamit, Z bílé černou, Já .., tak slyším ze zadní sedačky jak si Jeníček zpívá (i když pořádně neumí ještě mluvit někdy se musíme domlouvat co že to vlastně chce) společně s Vámi a to mě fakt nekecám posadilo až na . víte jistě co. Když zastavíme a říkám, že budeme vystupovat, tak jeho odpověď je u některých jeho oblíbených písniček až dohrajou. Sice na kazetě nejsou všechny Vaše hity, ale ty mu také opatřím. V poslední době, když ráno vstane stojí prý u pianina, které má v pokoji a zpívá si Olympic, Petr Janda, říká jeho maminka. Možná se mýlím, ale Jeníček asi v současné době bude patřit mezi jednoho z nejmladších fanoušků Olympiku. Pane Petře jak je vidět a slyšet, tak Vaše písničky jsou nesmrtelné. No a to je vše.
Všechno dobré a pěkné Vánoce Vám přejí Jéňa, Laďa a všichni z Pelhřimova
Děkuju za tohle album.
perfektní, velmi dobrá , ta zaujme a pobaví, LŠU dávno dávno..zase vaše písnička nyní v rádiu Čes. imp. No budu moc rád když mi aspoň odepíšete.
LDF: