Josef Dvořák

Josef Dvořák (* 25. dubna 1942, Horní Cerekev) je český herec, komik, dabér a moderátor. Patří k nejvýraznějším osobnostem českého humoru na jevišti i před kamerou a svou cestu k celonárodní popularitě si prošlapával od skromných začátků v oblastních divadlech. Svérázný komediální talent, nezaměnitelný hlas a nekonečná energie z něj učinily jednu z nejoblíbenějších postav české zábavy posledních šedesáti let.

Dětství a první krůčky na jevišti
Josef Dvořák pochází ze živnostnické rodiny, v níž divadlo hrálo důležitou roli -- oba rodiče i sestra byli ochotníci. Přesto se Josef vydal zcela jinou cestou a vyučil se automechanikem v Kadani. Brzy ho ale jeviště přitáhlo zpět: začal hrát v tamním ochotnickém divadle a záhy se prosadil jako samorostlý komediální talent. Divadelník Pavel Fiala v něm rozpoznal výjimečný potenciál a přivedl ho do profesionálního Kladivadla v Ústí nad Labem, kde Dvořák působil v letech 1965 až 1970.
Osudový zlom přišel v roce 1969, kdy se na natáčení filmu Nevěsta poprvé setkal s Jiřím Suchým. Dvořák tehdy exceloval v roli podivínského sběratele panenek a Suchý si ho zapamatoval. O tři roky později ho přizval do pražského Semaforu.

Semafor a zrození vodníka
V letech 1972 až 1990 patřil Josef Dvořák k předním členům Divadla Semafor. Zpočátku tvoril s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou slavné trio Kašpar, Baltazar a Melicharová ve hrách Zuzana v lázni, Kytice nebo Elektrická puma. Právě v Kytici ztvárnil Vodníka -- roli, která se mu stala na desetiletí osudem a vynesla mu přezdívku nejslavnější český vodník. Na premiéru přišli i televizní dramaturgové a zpečetili tak jeho další kariéru.
Postupem času se Dvořák s Jiřím Suchým umělecky i názorově rozešel a kolem sebe soustředil v Semaforu vlastní hereckou skupinu. Inscenace jako S Pydlou v zádech, Má hlava je včelín nebo Hrabalovy Taneční hodiny pro starší a pokročilé slavily velký úspěch -- a zároveň se v roce 1990 staly důvodem jeho výpovědi z divadla.

Divadelní společnost Josefa Dvořáka
Po odchodu ze Semaforu okamžitě reagoval a téhož roku 1990 založil Divadelní společnost Josefa Dvořáka, jejímž je ředitelem a principálem. Se svými inscenacemi pravidelně objíždí celou Českou republiku. Z titulů, které si získaly stálé publikum, jmenujme Lakomce, Spaste duše aneb Revizor, Pepino, Lucernu aneb Boj o lípu nebo Čochtan vypravuje. Spolupráce s autory jako Pavel Fiala, Jiří Císler nebo Luděk Sobota dala vzniknout desítkám úspěšných her, v nichž je Dvořák neodmyslitelnou osou každého večera.

Film a televize
Před televizní kamerou začínal Josef Dvořák v malých rolích na počátku 70. let -- v seriálu Byli jednou dva písaři (1971) nebo ve filmech Takže ahoj (1970) a Jakou barvu má láska (1973). Průlomem se stala role Bédy Hudečka ve filmové komedii Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), po níž přišly desítky dalších filmových i televizních příležitostí: Arabela (1979), kde opět hrál vodníka, sci-fi seriál Návštěvníci (1983) s postavou Emila Karase alias Lea Kanea, nebo komediální seriál Hospoda (1996).
Vrcholem televizní kariéry byl seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), v němž Dvořák hrál titulní roli a zároveň sám uváděl promítání. Seriál pracoval s principem kinoautomatu -- diváci zvyšováním a snižováním odběru elektřiny rozhodovali o dalším ději. V 90. letech přibyla dramatiètější role: anglický letec Vilda Semerád v televizním filmu Hřbitov pro cizince (1991) a tragikomický nadporučík Mazurek ve filmu Černí baroni (1992). Záběr Josefa Dvořáka doplňují pohádky, pořady pro děti a stovky televizních epizod.

Dabér a hlas generací
Josef Dvořák je nezaměnitelným hlasem několika generací dětí. Namluvil titulního hrdinu večerníčku Příhody Maxipsa Fíka, králíky Boba a Bobka z klobouku, včelí medvídky i Pučmelouda. V roce 2012 bylo zjištěno, že do té doby namluvil celkem 156 různých epizod večerníčků. Tento přínos televizní tvorbě pro děti je srovnatelný s jeho hereckou kariérou.

Moderátor a spisovatel
Dvořák se po celou kariéru uplatňoval i jako televizní moderátor -- uváděl zábavný pořad Dva z jednoho města, cyklus Trapasy nebo Šance. V roce 1989 moderoval historicky první ročník soutěže Miss Československo. Své vzpomínky shrnul ve třech knihách: Šmátraní v paměti (1996), Vzpomínání (2006) a Netahej čerta za vousy (2008).

Ocenění
Za celoživotní přínos české komedii obdržel Cenu prezidenta festivalu Novoměstský hrnec smíchu (2012). Umělecké sdružení Artes mu udělilo titul Mistr zábavního umění v kategorii entertainer roku (2017) a cenu za celoživotní mistrovství (2023), symbolicky v Divadle Semafor při příležitosti 55. výročí sdružení.

Osobní život
Josef Dvořák byl čtyřikrát ženatý. S první manželkou Arnoštkou se rozvedl po dvou letech (sňatek 1967). Dvakrát se oženil se Zuzanou, jejich druhé manželství skončilo v roce 1985. Svou osudovou partnerku našel v produkční Jarmile, se kterou se po osmileté známosti oženil v roce 1991. Krátce po čtvrtém sňatku mu lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva -- po náročné operaci se však brzy vrátil na jeviště a nemoc překonal. Má tři vlastní dcery a jednu vyženěnou. Ve volném čase hraje tenis a věnuje se chataření.
V roce 2007 zveřejnila Mladá fronta Dnes informaci, že v letech 1979 až 1981 spolupracoval Dvořák se Státní bezpečností pod krycím jménem Komik. Na žádném z dohledaných dokumentů ale nebyl jeho podpis a obsah zápisů ze schůzek s agenty byl místy natolik absurdní, že jejich věrohodnost zpochybnila řada historiků i komentátorů.