Jiří Ornest

Jiří Ornest (* 27. září 1946, Praha – † 9. dubna 2017, Praha) byl český herec, divadelní režisér, textař a překladatel. Pocházel z umělecké rodiny – jeho otcem byl divadelní ředitel Ota Ornest a matkou herečka Jarmila Smejkalová. Za sedm desetiletí v českém divadle, televizi a filmu se zařadil k nejvýraznějším osobnostem alternativní i kamenné scény, a to nejen jako interpret, ale i jako tvůrce a organizátor divadelního života.

Studium a umělecké kořeny
Jiří Ornest absolvoval herectví na Divadelní akademii múzických umění (DAMU) v Praze, kde získal teoretické i praktické základy své profese. Herecká a divadelní atmosféra provázela jeho dětství i dospívání díky rodičům spojeným s českým divadlem – zájem o scénické umění byl u něj tedy přirozený a hluboce zakořeněný.

Divadlo E. F. Buriana a alternativní scény
Bezprostředně po absolvování DAMU nastoupil v roce 1968 do Divadla E. F. Buriana (dnešní Archa), kde setrval více než dvě desetiletí – až do roku 1990. Souběžně však rozvíjel i alternativní divadelní projekty. V šedesátých letech spoluzaložil s Petrem Svojtkou divadelní skupinu Růžový palouček, v sedmdesátých letech se podílel na vzniku tzv. Divadla ve Foyer a v roce 1987 pomohl Janu Krausovi zformovat Náhradní divadlo. Tato angažovanost v undergroundovém a polooficiálním divadelním prostředí normalizační éry svědčí o jeho osobní statečnosti i hledačském přístupu k divadelnímu umění.

Divadlo Na zábradlí
Od roku 1990 se stal stálým členem souboru Divadla Na zábradlí, kde působil až do své smrti. V tomto divadle se naplno projevila šíře jeho talentu: vystupoval jako herec v celé řadě inscenací, zároveň režíroval, psal vlastní texty a překládal divadelní hry z cizích jazyků. K jeho režijním a autorským počinům v Na zábradlí patří například Tragédie mstitele, V Altánu a Happy end. Trvalou součástí repertoáru se stala komedie Jana Krause Nahniličko (1995), na níž se Ornest podílel a která se hrála kontinuálně po mnoho let. Ztvárnil také role v inscenacích Pokoušení, Strýček Váňa či Malý pogrom v nádražním bufetu.

Cena Alfréda Radoka
Vrcholem jeho divadelního ocenění bylo udělení Ceny Alfréda Radoka v roce 1996 za roli Ludwiga Vosse v Bernhardově hře Ritter, Dene, Voss. Tato prestižní cena, pojmenovaná po legendárním českém režisérovi, je udělována za mimořádné herecké výkony, a Ornestův Ludwig se tak zařadil k nejpamátnějším výkonům své generace.

Filmografie
Filmovou kariéru zahájil Jiří Ornest již v roce 1964 rolí ve snímku Místo v houfu. Mezi jeho další filmové počiny patří Zrcadlo pro Kristýnu (1975), Šakalí léta (1993), Golet v údolí (1995), Hanele (1999) a komedie Mistři (2004/2005). Film pro něj nebyl primárním polem, přesto se v českém kině natrvalo zapsal v charakteristických a nezapomenutelných rolích.

Televize a rozhlas
V televizní tvorbě se Jiří Ornest uplatnil v inscenacích Vernisáž a Zítra to spustíme, jakož i v satirickém pořadu Dvaadvacítka (1998), kde spolupracoval s Janem Krausem. Bohatá byla rovněž jeho spolupráce s Českým rozhlasem; rozhlasové hry a pořady mu umožňovaly realizovat texty, které by na divadle stěží nalezly prostor.

Textařská a překladatelská tvorba
Ornest byl rovněž plodným textařem a překladatelem. Překládal divadelní hry ze světových jazyků do češtiny a psal texty písní, čímž obohacoval českou divadelní kulturu o zahraniční impulsy. Tato dimenze jeho práce je méně veřejně viditelná, ale pro divadlo stejně cenná jako herecký výkon na jevišti.

Osobní život
V letech 1973 až 1988 byl Jiří Ornest ženatý s herečkou Danielou Kolářovou. Z manželství vzešli dva synové – Šimon a Matěj. Ornest zemřel 9. dubna 2017 v Praze ve věku 70 let a zanechal hlubokou stopu v české divadelní paměti.