Pane Dušku, odpovídáte zde na dotazy. Děkuji, Aleš.
Alena(44 let)
Zase jsem si po letech pustila záznam představení Čtyři dohody a moc jsem se zasmála a opět si připomněla, jak moudré ty dohody jsou. A protože jsem v jiné fázi života, než před lety, tak v nich pochopitelně slyším trochu jiné významy. Nejvíce jsem se pobavila u tématu: KAM to v životě chci dotáhnout.Já to chci dotáhnout k papíru a 61514;.
Po letech práce v kanceláři jsem si uvědomila, že to, co chci dělat je, vrátit se k dětem, na což jsem původně vystudovala SŠ. Praxi jsem měla, vlastní děti taky, cit a jistý talent také. Zaměstnavatele jsem našla hned, protože učitelů je málo. Nastoupila jsem na Z jako učitel 1-4. třídy.
Ale bohužel Nemám PAPÍR s razítkem Mgr. Podmínky jsou dané, takže se nedá nic dělat a PAPÍR se pokusím získat dálkovým 5 letým studiem. Vytvořila jsem tedy soubor papírů, které jsem poslala komisi VŠ. Ta uznala, že moje papíry jsou fajn a poslali mi papír, že tam smím chodit. První přednášky byly bezvadné. Filozof nám říkal, že všichni jsme pouze neurčité entyty a vlastně tady nejsme, pedagog nám vyprávěl, JAK si děti mají správně hrát, CO si myslí děti o světe, krásně nám vysvětlil, jak děti vytrhnout z transu. Získali jsme přesný návod CO KDY a JAK dítě musí pochopit. Že je třeba dbát o bezpečnost dětí ve školách, tak je nutné jim zakázat běhat, skákat a někam lézt. A poté je třeba je to naučit, ale ne nějak intuitivně, nýbrž správně didakticky.
A všichni po nás chtěli jako důkaz pochopení papíry. Tak jsme tvořili seminární práce, které nikdo nečetl. To byl však pouze vstup do studia. Následovala série zkoušek toho, co může člověk středního věku vydržet. Protože to neberu osobně, tak jsem s úsměvem uběhla 3 km, uplavala 1500 m kraulem, potopila se pro puk do hloubky 4 metrů, vylezla na horolezeckou stěnu, běhala na běžkách, jezdila na kole, na sjezdovkách, cvičila na bradlech, zahrála 30 písní na klavír, transponovala skladbu do všech stupnic, poznala 50 klasických skladeb, namalovala obrazNaučili nás, že pokud chci papír s písmeny Mgr., tak je třeba dělat si domněnky. Kdo netrefí domněnku profesora u zkoušky, tak prohrál. Naučila jsem se zapomenout na to, co si o daném problému myslím já a poměrně úspěšně už trefuji to, co se domnívám, že chce slyšet profesor. Už jsem v tom poměrně dobrá. Také už jsem v 5. ročníku. Nicméně: než půjdu bojovat o závěrečný papír, musím ještě zvládnout poslední level: totiž u státnic jde o vůbec nejtěžší úroveň myšlení, neboť budu komentovat didaktický problém kdy dítě něco udělá, profesor si vytvoří domněnku, CO a PROČ to dítě udělalo a já musím ještě trefit domněnku profesora, co si myslí profesor o tom, co si myslelo to dítě, když to udělalo a 61514;. Chápete, ne? K tomu dodám soubor papírů svázaných jako diplomovou práci a musím je obhájit, ale už teď zvažuji, co k tomu mám říkat? Trefit domněnky tolika zkoušejících není vůbec snadné.
Ale jestli to k tomu papíru přesto dotáhnu, budu šťastná. Pověsím si ho v třídě nad stůl a budu se na něj neustále dívat, protože mi bude připomínat, co NIK... <i>(zkráceno)</i>
Pavla(47 let)
Tolik nazoru,tolik otazek,jak se mate? dobrý den,dosud sem Vas znala jen z filmu.Dnes mi padla brada.Je nadherný Vas poslouchat,Vase myslenky,nazory.Dekuji-dnes mi stacilo slyset jak se malo obýmame,dotek je zazrak..!! dekuju za hezky den.
pavla.
Kamil(29 let)
Dobrý den pane Dušek, chtěl bych vás za spoustů lidí poprosit, zda by bylo jen trochu možné udělat ještě jedno Vaše vystoupení v Jeseníku, spousta z nás se tam nedostalo, lístky zmizely během 5 minut. Předem děkuji za případné zvážení.
Mirek(58 let)
Pane Dušek Vaše vystoupení v seriálu Pustina bylo naprosto exelentní.Obdivuji váš výkon..smekám..,
Martina(55 let)
Jak na mne působí? Jako moudrý člověk . Co pěkného bych řekla? Až bude takových miliardy , planeta se uzdraví. Co se mi líbí? Vaše bláznovství :-) Díky,že jste.
JanBedáň(55 let)
Moc Vám, pane Dušku, děkuji, že existujete. Od té chvíle, co jsem Vás poznal, jsem přestal mít problémy s erekcí. Děkuji, Jenda
Jana(52 let)
Jaroslav Dušek je pro mě skvělý člověk, moc ráda poslouchám jeho přednášky. Za které jsem moc ráda, protože mi v mnoha případech otevřeli oči.
Jana(45 let)
Jaroslav mě učí, jak být sám sebou. Za to mu z celého srdce děkuji.
Po letech práce v kanceláři jsem si uvědomila, že to, co chci dělat je, vrátit se k dětem, na což jsem původně vystudovala SŠ. Praxi jsem měla, vlastní děti taky, cit a jistý talent také. Zaměstnavatele jsem našla hned, protože učitelů je málo. Nastoupila jsem na Z jako učitel 1-4. třídy.
Ale bohužel Nemám PAPÍR s razítkem Mgr. Podmínky jsou dané, takže se nedá nic dělat a PAPÍR se pokusím získat dálkovým 5 letým studiem. Vytvořila jsem tedy soubor papírů, které jsem poslala komisi VŠ. Ta uznala, že moje papíry jsou fajn a poslali mi papír, že tam smím chodit. První přednášky byly bezvadné. Filozof nám říkal, že všichni jsme pouze neurčité entyty a vlastně tady nejsme, pedagog nám vyprávěl, JAK si děti mají správně hrát, CO si myslí děti o světe, krásně nám vysvětlil, jak děti vytrhnout z transu. Získali jsme přesný návod CO KDY a JAK dítě musí pochopit. Že je třeba dbát o bezpečnost dětí ve školách, tak je nutné jim zakázat běhat, skákat a někam lézt. A poté je třeba je to naučit, ale ne nějak intuitivně, nýbrž správně didakticky.
A všichni po nás chtěli jako důkaz pochopení papíry. Tak jsme tvořili seminární práce, které nikdo nečetl. To byl však pouze vstup do studia. Následovala série zkoušek toho, co může člověk středního věku vydržet. Protože to neberu osobně, tak jsem s úsměvem uběhla 3 km, uplavala 1500 m kraulem, potopila se pro puk do hloubky 4 metrů, vylezla na horolezeckou stěnu, běhala na běžkách, jezdila na kole, na sjezdovkách, cvičila na bradlech, zahrála 30 písní na klavír, transponovala skladbu do všech stupnic, poznala 50 klasických skladeb, namalovala obrazNaučili nás, že pokud chci papír s písmeny Mgr., tak je třeba dělat si domněnky. Kdo netrefí domněnku profesora u zkoušky, tak prohrál. Naučila jsem se zapomenout na to, co si o daném problému myslím já a poměrně úspěšně už trefuji to, co se domnívám, že chce slyšet profesor. Už jsem v tom poměrně dobrá. Také už jsem v 5. ročníku. Nicméně: než půjdu bojovat o závěrečný papír, musím ještě zvládnout poslední level: totiž u státnic jde o vůbec nejtěžší úroveň myšlení, neboť budu komentovat didaktický problém kdy dítě něco udělá, profesor si vytvoří domněnku, CO a PROČ to dítě udělalo a já musím ještě trefit domněnku profesora, co si myslí profesor o tom, co si myslelo to dítě, když to udělalo a 61514;. Chápete, ne? K tomu dodám soubor papírů svázaných jako diplomovou práci a musím je obhájit, ale už teď zvažuji, co k tomu mám říkat? Trefit domněnky tolika zkoušejících není vůbec snadné.
Ale jestli to k tomu papíru přesto dotáhnu, budu šťastná. Pověsím si ho v třídě nad stůl a budu se na něj neustále dívat, protože mi bude připomínat, co NIK... <i>(zkráceno)</i>
pavla.