Petr Pavel se 9. března 2023 stal čtvrtým prezidentem České republiky jako první voják z povolání v této funkci od dob Ludvíka Svobody. Jeho kariéra zahrnuje službu u elitních výsadkových jednotek, vedení české armády, pozici předsedy Vojenského výboru NATO a členství v Komunistické straně Československa.

RANÝ ŽIVOT A VOJENSKÉ VZDĚLÁNÍ

Narodil se 1. listopadu 1961 v Plané u Mariánských Lázní do rodiny vojáka z povolání. Otec Josef Pavel byl plukovník ČSLA, vojenský zpravodajce a člen KSČ od roku 1953. Matka Marie pracovala jako účetní a byla rovněž členkou strany. Po rozvodu rodičů v roce 1972 vyrůstal s otcem v prostředí armádního důstojnictva.

Studoval na Vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova v Opavě, absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově s červeným diplomem, postgraduální studium vojenského zpravodajství na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně, kurzy strategického zpravodajství v USA a Velké Británii a získal titul Master of Arts v mezinárodních vztazích na King's College London.

ČLENSTVÍ V KSČ

V únoru 1983, jako jednadvacetiletý student vojenské školy v polovině posledního ročníku, podal přihlášku do Komunistické strany Československa. Po dvouleté kandidátské lhůtě byl 13. února 1985 přijat za řádného člena - pro přijetí hlasovalo všech patnáct přítomných členů stranické buňky. Členství ukončil vystoupením v listopadu 1989. Celkem byl členem KSČ čtyři roky.

Pavel nebyl pouze řadovým členem, ale zastával funkci předsedy základní organizace KSČ, tedy nejnižší úrovně stranického funkcionáře. V personálních hodnoceních z června 1989 je popisován jako předseda podílející se na "příznivé atmosféře" mezi posluchači kurzu. Stranický posudek před přijetím z roku 1985 uváděl, že "na jednání členských schůzí a besedách stranické skupiny je však málo aktivní" a "těžko se podřizuje nepopulárním věcem". V kádrových materiálech se objevovala formulace, že "napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi svými podřízenými".

V životopise z května 1987 napsal, že ho formovalo "léto 1968", kdy mu otec na kontrastu mezi přáteli ze Sovětského svazu a protisovětskými náladami "srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace" - tedy obhájil invazi Varšavské smlouvy.

ELITNÍ VOJENSKÁ KARIÉRA

Po absolutoriu v roce 1983 sloužil u 22. výsadkového pluku zvláštního určení v Prostějově, elitní jednotky červených baretů. Působil jako velitel výsadkové průzkumné čety, poté roty zvláštního určení. Jednalo se o nejprestižnější jednotku průzkumníků, organizačně podřízenou Zpravodajské správě Generálního štábu.

V letech 1992-1993 vedl misi UNPROFOR v Jugoslávii. V lednu 1993 jako podplukovník vedl záchrannou operaci na základně Karin u Benkovace, kde bylo obklíčeno 55 francouzských vojáků pod intenzivní minometnou palbou. S 29 vojáky a dvěma transportéry překonal 30 kilometrů a úspěšně evakuoval všechny francouzské vojáky. Za tento čin získal francouzský Vojenský kříž s bronzovou hvězdou, později Řád čestné legie a české vyznamenání Medaile za hrdinství.

Působil jako vojenský přidělence v Belgii, velitel brigády speciálních sil v Prostějově, národní vojenský představitel při US CENTCOM během operace Irácká svoboda 2003 a v různých funkcích na Ministerstvu obrany. První prosince 2002 byl jmenován brigádním generálem, postupně získal hodnosti generálmajora (2010), generálporučíka (2012) a armádního generála (2014).

Od července 2012 do dubna 2015 zastával funkci náčelníka Generálního štábu AČR, kam ho jmenoval prezident Václav Klaus.

PŘEDSEDA VOJENSKÉHO VÝBORU NATO

Devatenáctého září 2014 byl zvolen předsedou Vojenského výboru NATO jako první voják ze zemí bývalé Varšavské smlouvy v této funkci. Porazil kandidáty z Itálie a Řecka a funkci převzal 26. června 2015.

Jako Chairman of the NATO Military Committee byl hlavním vojenským poradcem generálního tajemníka Jense Stoltenberga a zastupoval společné stanovisko všech 29 náčelníků generálních štábů. Vedl Alianci v období koordinace odpovědi na ruskou anexi Krymu 2014, implementaci rozhodnutí summitu ve Walesu, operace proti Islámskému státu a řešení migrační krize.

Osobně jednal s generálem Gerasimovem, náčelníkem ruského generálního štábu, o obnovení vojenské komunikace po přerušení vztahů kvůli Krymu. Získal vyznamenání Commander of the Legion of Merit od amerického generála Dunforda, francouzský Commander of the National Order of Merit a belgický Velkokříž Řádu koruny. Funkci předal 29. června 2018 a odešel do výslužby po 44 letech služby.

PREZIDENTSKÁ VOLBA

Po odchodu z armády se věnoval konzultační a lektorské činnosti v oblasti bezpečnosti. V roce 2019 spoluzaložil sdružení Pro bezpečnou budoucnost, v roce 2020 iniciativu Spolu silnější. Dvacátého devátého června 2022 potvrdil záměr kandidovat na prezidenta a 6. září oficiálně zahájil kampaň.

Sesbíral přes 81 tisíc podpisů občanů a získal podporu vládní koalice SPOLU jako nezávislý kandidát. V prvním kole 13.-14. ledna 2023 získal 35,40 procent hlasů a těsně porazil Andreje Babiše s 34,99 procenty při účasti 68,24 procenta.

Ve druhém kole 27.-28. ledna 2023 zvítězil s 58,32 procenty hlasů proti Babišovým 41,67 procentům při rekordní účasti 70,25 procenta. Inaugurován byl 9. března 2023 ve Vladislavském sále Pražského hradu jako čtvrtý prezident České republiky.

PREZIDENTSTVÍ

Již v dubnu 2023 navštívil Kyjev, Borodjanku a Dnipro jako první zahraniční hlava státu ve východní Ukrajině od začátku ruské invaze 2022. Prosazuje členství Ukrajiny v NATO a EU, podporuje obnovu Ukrajiny po vzoru Marshallova plánu.

Rusko, Čínu, Severní Koreu a Írán označuje za hrozby pro demokratický svět. Čína je podle něj "nepřátelská země" nekompatibilní se západními demokraciemi. Jako první evropský prezident telefonoval s tchajwanskou prezidentkou Tsai Ing-wen.

V domácí politice prosazuje aktivní zahraniční politiku, inovativní ekonomiku, nezávislou energetiku a investice do vzdělávání. Podporuje manželství a adopce stejnopohlavními páry, ratifikaci Istanbulské úmluvy, zavedení eutanazie, odmítá trest smrti.

OSOBNÍ ŽIVOT

Je ženatý s Evou Pavlovou, bývalou podplukovnicí, kterou poznal v Prostějově v roce 1985. Svatbu měli v roce 2004 v Olomouci. Eva Pavlová je od roku 2022 zastupitelkou obce Černouček u Roudnice nad Labem.

Z prvního manželství s Hanou Pavlovou má dva syny - Jana (1990) a Petra mladšího (1993). Nevlastní dcerou je Eva Fiedlerová (1992), dcera Evy Pavlové z předchozího vztahu. Pavel má celkem pět vnoučat.

Mluví plynně anglicky a francouzsky, domluví se rusky. Přes týden bydlí v Lumbeho vile na Hradčanech, víkendy tráví s rodinou v Černoučku.